V prosinci roku 2001 jsem navštívil na pozvání Radka Slezáka chatu VÚT Zlín (jeho oslava narozenin). Když jsem se v sobotu kolem jedenácté probudil a otevřel okno a okenici nevěřil jsem vlastním očím. Chata je totiž hned vedle perfektně upravené sjezdovky a právě bylo nádherné počasí, sluníčko svítilo na třpitící se sníh. Po tomto skvělém zážitku se mi podařilo další zimní sezónu zajistit ubytování na Horském hotelu Portáš v lednu 2003. Tím byly dány základy snad dnes již tradiční akce. 1.ročník se podařilo autobus naplnit beze zbytku a přes počáteční výstup pěškobusem až na hotel Portáš, vše dopadlo ke spokojenosti účastníků. Byl jsem nadšen a další rok (2004) jsem zorganizoval 2.ročník. To už bylo horší, autobusem jelo asi 35 účastníků a asi čtyři přijeli vlastním autem o den později. Akce opět sice dopadla naprosto výborně, ale po ekonomické stránce (doprava autobusem se musí zaplatit bez ohledu na počet cestujících) to nebylo to pravé ořechové. Byl jsem velmi na pochybách zda pokračovat v tradici i za tuto cenu. V září 2004 jsem byl přemluven pravidelnými účastníky, abychom pokračovali i v roce 2005. Dal jsem jim ovšem nůž na krk: "dobrá tedy, zajistím ubytování a dopravu, ale každý ve svém okolí se pokusí pomoci v naplnění autobusu".

Dnes už víme, že počet účastníků v tomto roce byl rekordní – celkem 74 lidí !! Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří se podíleli na této vysoké účasti.

Zpočátku to se zimou vypadalo všelijak a po informaci jednoho z účastníků, který si zajel na místo činu v úterý 18.1.2005, aby zjistil do čeho jde, že sněhu není moc, povrch sjezdovek je zledovatělý a ve spodní části vydřený na trávu a kamení, jsem měl trochu obavy o zdar akce a spokojenost účastníků. V pátek, když jsme odjížděli už to vypadalo jinak. Na horách sníh napadl a na parkovišti ve Vranči už jsme byli „ na horách“. Výjezd k Javorce proběhl autobusem vcelku bez větších potíží. Horší to bylo když jel autobus prázdný dolů. Díky tomu, že byl prázdný mu ustřeloval zadek a řidiči se podařilo rozbít přední nárazník a upadla mu přední maska. Nakonec se dolů dostal díky traktoru. Výjezd ostatních účastníků osobními auty dopadl - i přes dva prasknuté řetězy - dobře.

Pak už převládaly jen samé klady (doufám). Strava byla dobrá, na své si přišli hlavně "masožravci".

I přes vysoký počet účastníků, probíhala večerní (event. noční) část víkendu bez obtíží. Naštěstí se zabavili děti i dospělí deskovými hrami 7KOSTKY, které byly neustále v oběhu. Aktivity, Abalone a Quixo zaujaly i ty, kteří se s nimi doposud nesetkali. Mne osobně velmi potěšilo mnoho zpívajících při kytaře, kterou obsluhovala moje maličkost. Takový masový sbor jsem nezažil snad ani na našich letních táborech. Počasí se docela vydařilo i když jsme za ty tři dny zažili nejen sluníčko, ale i vítr, mlhu a padající sníh. Ohlasy, které se ke mně dostaly byly kladné a já se těším na další ročník lyžařského víkendu v lednu 2006. Když se podařily tři ročníky, věřím, že ty další zase vždy dáme dohromady.